„Proč ti lidé nemají roušku?“ táže se zmateně můj mozek sám sebe, když se koukám na film z doby před pandemií a objeví se scéna s větší kumulací osob v nějakém interiéru. Je to tak. Koronavirus nám změnil pohled na svět. Zdá se vám, že dramatizuji? Možná ano. Možná to po návratu do normálního života přejde. Ale kdy se onen návrat bude konat? Už se konat měl. Dokonce dvakrát. Pokaždé jsme se ale jako lidstvo spálili a konec této zásadní kapitoly našich životů se zdá býti v nedohlednu.
Nedochvilní studenti ladně změnili své názvosloví pro omluvenky z ranní návštěvy lékaře na technické problémy, delfíni se vrátili do italských Benátek a v Praze zase jednou převládala tuzemská populace na úkor té zahraniční – turistické. To všechno známe z první vlny koronaviru, která datovala svůj konec se začátkem letních prázdnin 2020. V tu chvíli to měl být konec pandemie a návrat do již zmiňovaného normálního života. Ale co se nestalo – starý přítel se v záři opět vrátil a po v podstatě příjemně prožitém létě, kdy virus v našich očích neexistoval, jsme byli zase na úplném začátku. Demotivující, že? Ale nezapomínejme na zklamání a bezmoc, kterou prožíváme právě teď, když se i po slibované tečce za covidem opět nic nestalo.
Druhá vlna byla silnější, než kdokoli předpokládal a na řadu přišlo očkování. Spása a jediný způsob ukončení tohoto pandemického nečasu, slibovali. Společnost se rozdělila na dva tábory a doteď se vedou sáhodlouhé a mnohdy hloupě působící debaty o bezpečnosti, účinnosti a samotné důležitosti vakcinace. Do toho ale, jelikož na to nemám vzdělání, ani vědomosti, nechci moc zabrušovat.
V létě jsme sice byli po nešťastných zkušenostech v mnoha ohledech opatrnější a už to skoro vypadalo, že to přinese ovoce. Ale zase nic. Troufám si říct, že současná situace je ještě více demotivující než ta před rokem. Koronavirus mutuje jako hlas dospívajícího puberťáka a elegantně se mu daří vakcínu obcházet. Jak dlouho budeme čekat na tu kýženou tečku za covidem, která měla být výsledkem vzorného očkování, když se dokáže nakazit i plně očkovaný člověk?
Dalibor Čirlič, Redakce časopisu Zkrat
