Metoda 5 P

Jak se efektivně učit – Metoda pěti P

Ve škole je to podobné jako ve sportu. Kdo chce uspět a dělat sport závodně, každý den poctivě navštěvuje tréninky. Pokud nehraje utkání, alespoň posiluje fyzičku a udržuje své tělo v pohotovosti. Stejně tak ten, kdo chce být úspěšný ve studiu, udržuje si poznatky v  hlavě pravidelnou domácí přípravou, aby byl schopen je v praxi použít, třeba během zkoušení.

Úspěch ve škole závisí daleko více na délce domácí přípravy nežli na tom, jak chytří jsme se narodili.

V následujícím textu je 5 hlavních zásad pro zlepšení učení.

 

První P – Podmínky

Podmínkami je myšleno prostředí (pokoj, nábytek, denní doba), ve kterém se doma učíte. Pokoj, ve kterém se učíte, by měl být v ideálním případě váš vlastní a před učením byste ho měli vyvětrat. 

Teplota v místnosti by měla být mezi 18-20 stupni Celsia. Osvětlení by mělo být jednou 60W žárovkou (lampičkou).

Pokud vás při učení ruší mladší sourozenec nebo vám jede hudba do sluchátek, bude vaše hlava pracovat naprázdno a co se naučíte, hned zapomenete. Nejvhodnější zvuková kulisa pro učení je „klídek“– proto dejte mobil na tichý režim,vypněte televizi i počítač. Pokud chcete zvukovou kulisu, můžete si při učení dopřát tichou hudbu s cizojazyčným textem.

Učení se v posteli není příliš vhodné, protože postel je spíše místo odpočinku. Pokud to nejde jinak a postel je pro vás místem, kde jste zvyklí se učit, myslete na pravidelné přestávky, které nevyplníte spánkem, ale tím, že vstanete a něco děláte. Přesto někdy zkuste učit se vsedě u stolu a porovnejte si, kolik jste se toho naučili. 

Ruku na srdce - v nepořádku, kde nemohu najít tužku  a jednotlivé pomůcky, se vám bude učit špatně. Úklid stolu, u kterého se učíte, zabere maximálně 10 min a fakt pomůže. 

Shrnutí:

Mít stálé místo na učení, vlastní psací stůl a židli.

Učit se ve vyvětraném pokoji, dostatečně osvětleném a ne příliš teplém.

Učit se v klidu, pokud využijete zvukovou kulisu, neměla by obsahovat české texty.

Vypnout počítač a televizi, přepnout mobil do tichého režimu.

Před učením si trochu uklidit a připravit si všechny pomůcky a poznámky (také zvýrazňovač nebo tužku na podtrhávání a oblíbený nápoj).

Pokud vám vyhovuje učit se v posteli, nezapomeňte na pravidelné přestávky.

 

Druhé P – Plánování času

Mnoho studentů si stěžuje : „Já bych se učil/a, ale nemám na to čas“.  Proč někdo má času dostatek a někdo neustále dohání věci z minulého týdne?

Odpověď je jednoduchá. Každý má času stejně, ale někdo umí věci lépe plánovat. V zaměstnání, na které vás škola připravuje, nebude nikoho zajímat, že jste něco nestihli,protože jste museli dělat něco jiného. Naučit se plánovat svůj čas tak, abyste ho měli na sebe i na práci (učení), je jedna ze základních věcí do života.

Důležité je uvědomit si, že plánováním získáváte čas na sebe a své koníčky - když si naplánujete čas na učení a koníčky, budete mít dostatek volného času na všechno ostatní.

Doporučení: Pořiďte si poznámkový blok nebo diář a jakmile znáte datum písemky nebo zkoušení, zapište si je. Stejně tak si zapisujte narozeniny kamarádů anebo kdy máte jít se psem k veterináři. 

Učte se každý den přibližně ve stejnou dobu.

Vytvořte si jakýsi plán učení, kdy se budete učit.

Příklad: Kdy se budu učit – rozvrh učení:

Po   15 až 16 hod

Út   19 až 20 hod

St   16 až 17hod

Čt   19 až 20 hod

Pá   13 až 14hod

So       volno

Ne   9:30 až 11:30

Neznamená to, že musíte přesně dodržet začátek a konec času na učení. Neznamená to ani, že každý den musíte dodržet celý čas na učení. Někdy jsou i důležitější věci, ale myslete na to, že co neuděláte dnes, čeká na vás zítra!

Na začátku každého učení si na kus papíru napište, co se budete učit přednostně.

Příklad:

 strojírenství (písemný úkol)     20 min

             naučit se slovíčka z AJ            20 min

             spočíst příklad z matematiky    20 min

Shrnutí:

Zjistěte si, kam se ztrácí váš čas.

Sestavte si plán učení – viz kdy se budu učit.

Pokud se vám nepodařilo dodržet váš rozvrh na učení, začněte s novým týdnem znovu a zkuste to lépe.

Na velkou písemku se učte dva dny předem, nenechávejte to na poslední chvíli.

Na začátku učení si udělejte seznam činností, které budete v čase na učení dělat (např. úkoly, slovíčka, písemka, matematický příklad).

Pořiďte si diář a zaznamenávejte si do něj všechny důležité události včetně školy.

 

Třetí P – Přestávky

Každý máme představu, k čemu jsou přestávky ve škole, ale přestávky a pauzy mezi učením doma slouží k tomu, abychom se vydrželi učit tak dlouho, jak potřebujeme.

Velká přestávka mezi školou a volným časem (1-2 hod) – nejlepší je tuto pauzu vyplnit sportem nebo jinou aktivitou, která vás baví. Nezapomínejte na to, že sezení ve škole máte za celý den dost, a proto udělejte něco pro vaše tělo. Myslete na to, že nejaktivnější býváme pouze omezenou část dne.

Krátké přestávky při domácí přípravě (5 -10 minut) slouží k tomu, abychom se dokázali soustředit po celou dobu učení. Náplň těchto pauziček může být např. utřít nádobí, přečíst si článek v časopisu, vyvětrat, zacvičit si, sníst jablko, udělat si čaj, osprchovat se.  

Učte se v kratších blocích – příklad: začněte se učit a po 30 minutách udělejte přestávku na 10 minut, pak se učte 15 minut a udělejte si 5minutovou pauzu. Pak dělejte 5minutové pauzy každých 15 minut.  

Zdravý spánek – je podmínkou pro to, abychom si mohli zapamatovat hodně věcí a událostí. Pokud někdo spí v 16- 18 letech méně než 8 hodin denně, může mít problém s únavou a ospalostí a také s pamětí. Nejlepší je chodit spát tak, abychom se po probuzení cítili vyspalí.  

Shrnutí:

Mezi školou a domácí přípravou dělejte delší pauzu vyplněnou jinou činností, než děláte ve škole.

Krátké 5 – 10 minutové přestávky mezi učením vyplňte nenáročnými činnostmi.

Na měření přestávek použijte budík.

 

Čtvrté P – Poznámky  a práce s textem

Psaní poznámek z výkladu ve škole se většina studentů bohužel nestačila naučit během ZŠ. Podobně jako Karel z našeho příkladu možná i vy vidíte psaní poznámek jako zcela zbytečnou a nudnou věc. Poznámky v dobře vedených sešitech však mají několik zásadních výhod:

  • Je to zkratka dlouhého výkladu vyučujícího, jsou to základní informace, které byste měli z vyučování umět – vše doplňující a vysvětlující najdete v učebnicích, popř. v encyklopediích.
  • Je to váš osobitý záznam vašeho myšlení – nejlépe pochopíte své poznámky  vy sami!
  • Psaní poznámek udržuje při výkladu pozornost a soustředěnost.
  • Samotným psaním poznámek si ukládáte informace do paměti.
  • Máte se doma z čeho učit a víte, co jednotliví učitelé považují za důležité.

Při psaní poznámek se můžou vyskytnout nejrůznější problémy a některé studenty a studentky to natolik otráví, že přestanou vést sešity úplně. Podívejme se na to, jaké jsounejčastější problémy studentů při psaní poznámek ve škole a jejich řešení:

  • Problém soustředit se na výklad učitele, protože je ve třídě velký hluk  – máte-li opravdu zájem si poznámky zapisovat, přesaďte se do některé bližší lavice směrem k učiteli, tím také naznačíte zbytku třídy i vyučujícímu, že vás látka zajímá a chcete si ji zaznamenávat.
  • Velká rychlost výkladu - ptejte se vyučujícího na doplňující otázky, pokud něčemu nerozumíte; takto jeho výklad zpomalíte a dáte mu najevo, že máte o jeho informace zájem. Nebo prostě jen požádejte o pomalejší tempo – pokud to uděláte slušně, opět to jen ukazuje na váš zájem!
  • Učitel při výkladu přeskakuje z myšlenky na myšlenku– zachyťte základní myšlenky, nechte si u nich místo a doma si téma doplňte z učebnice či doporučené odborné literatury.
  • Pokud nerozumíte výslovnosti vyučujícího– zapište si slovo, jak jej slyšíte, do závorky a doma si je vyhledejte v učebnici, nebo požádejte vyučujícího o zápis slova na tabuli.

Jak se prokousat textem v učebnici – metoda POČAČO

  • Přehled: V prvním kroku získejte přehled o textu, zjistěte kolik má nadpisů a odstavců (osnovu).
  • Otázky: V druhém kroku se zamyslete nad tím: Co už znáte odjinud a pouze si zopakujete? Co je podle vás v textu důležité – označte si tužkou? Budete potřebovat si vyhledat neznámá slova nebo pojmy?  (použijte slovník nebo internet). 
  • Čtení: Zde už se jedná o důkladné a soustředěné čtení textu odstavec po odstavci. Prohlédněte si důkladně obrázky a náčrty. Složité pasáže můžete přečíst i dvakrát a nahlas.
  • Aktivní čtení: Budete číst znovu text, ale nyní již s tužkou v ruce. Podtrhávejte obyčejnou tužkou přímo v textu důležité informace, dělejte si poznámky vedle na papír či do sešitu, pokud je učebnice vaše, zviditelněte např. zvýrazňovačem nové informace a věty, kterým nerozumíte si vypište na papír a zeptejte se kamaráda nebo rodičů, co znamenají.
  • Opakování: Posledním krokem je samotné shrnutí naučeného, opakování celé látky. Nejvíce funguje si látku přeříkávat nahlas – nebo se dát z látky někým přezkoušet a popsat vše, co si z naučeného pamatujeme bez dívání se do textu. Zpočátku to bude s vaší pamětí možná pokulhávat a budete se muset občas do textu mrknout. Až se naučíte pracovat s textem, budou vám 3 čtení (zběžné, důkladné a aktivní) stačit k opakování  hlavních myšlenek textu svými slovy.
Shrnutí:

Zapisujte si poctivě poznámky z výkladu přímo ve škole, udržuje to vaši pozornost

Při vedení poznámek si vytvořte přehledný postup, vyznačujte si barevně nadpisy a čleňte jednotlivé oddíly do stručných bodů

Při podrobném čtení dělejte krátké přestávky na vstřebání textu a používejte aktivní práci s textem (= podtrhávání, výpisky).

Učte se ve dvojici s kamarádem, kamarádkou.

 

Páté P – Paměť

Zapamatování informací je složitý proces, proti kterému funguje soustavný proces zapomínání, který všichně dobře známe z každodenního života (zapomínáme klíče, mobil, jména lidí apod.) Cílem učení je znemožnit zapomenutí naučených poznatků nebo alespoň zpomalení zapomínání.

Nejprve vstupuje informace přes naše smysly do našeho mozku a tam se usidluje stupňovitě v určitém typu paměti, podle toho, jak ji budeme využívat.

Každý jednotlivý typ paměti k něčemu potřebujeme. Pro praktický život potřebujeme všechny a pro školu potřebujeme, aby si jednotlivé paměti informaci předávaly (násobilka, vyjmenované slova, vzorečky...).  K tomu je potřeba neustále informaci používat.

Jak vypadá zapomínání v praxi? Po jednom přečtení textu v učebnici si první den budete pamatovat zhruba polovinu až 60 % z přečtených dvou stran z učebnice (vzpomenete si na některé pojmy, které budete umět vysvětlit).

Druhý den po přečtení klesne množství informací již jen na nepatrný zlomek (u někoho to však ještě může být až 30 % informací).

Za zhruba týden si ještě mlhavě vzpomenete, že jste něco četli z učebnice, a nebo už si možná ani nevybavíte, že jste text viděli.

Co nám pomáhá přesunout poznatek z krátkodobé paměti do  dlouhodobé?

Někdo se lépe učí, když informace vidí (čtení textu), jiný si lépe zapamatuje slyšené (výklad od druhé osoby, přeříkávání látky nahlas), další se nejlépe naučí poznatky tím, že si je píše, kreslí (poznámky, přepisování textů, podtrhávání klíčových výrazů).

Obecně však u většiny lidí dochází k zafixování poznatků přes více učebních cest najednou. Nejlepší je tedy používat kombinaci  (např. čtení v knize s přeříkáváním látky nahlas s podtrháváním a kreslením).

  • Poznatky si spojujte do logických celků, neučte se pouhé jednotlivosti –zopakujte s ipřed učením nové látky stručně to, co jí předcházelo, na co navazuje a co rozvíjí. Tím způsobíte ukotvení nových informací.
  • Systematické opakování– nejlepší je pročíst si poznámky ze sešitu ještě týž den, co jste látku ve škole probírali (to si pamatujete nejvíce informací).
  • Při učení na velké písemky si rozdělte učený text na kratší úseky a učte se je několik dní dopředu. Den před písemkou si vše několikrát přeříkejte nahlas. V technických předmětech a matematice si příklady spočítejte a zapište i několikrát za sebou bez pomoci vzorových řešení.
  • Používejte pomůcky pro zapamatování –  kreslete si schémata, náčrtky, obrázky, spojujte si slova s obrázky věcí.
  • Přistupujte k učení odpočatí a co nejvíce v klidu (bez stresujících a rušivých vlivů), abyste se na nové informace mohli dobře soustředit. Vaše soustředěnost je důležitým předpokladem k usídlení poznatků ve vaší paměti.
Shrnutí:

Vaším cílem je dostat nové poznatky do tzv. dlouhodobé paměti, kde dochází k pomalejšímu zapomínání, proto je důležité průběžně opakovat už jednou naučené.

Čím více smyslů při učení používáte, tím lépe si poznatek zapamatujete.

Nejvíce účinnou metodou paměťového učení je systematické opakování poznatků, tj. že chápete, na co navazuje předcházející látka.

Snažte se to, co se učíte, používat v praxi.  Ptejte se sami sebe, k čemu je vám poznatek v praxi dobrý, spojte si jej s něčím konkrétním a hmatatelným.