Absolvent technického lycea a skvělý muzikant Romuald Klemm se rozpovídal, které předměty ho nejvíce bavily a na jakého učitele vzpomíná ze všech nejraději. Mimo jiné nás uvedl do svého života a do toho, čím vším se za normálních okolností živí.
R: Mohl by ses nám pár větami představit?
Jmenuji se Romuald Klemm a jsem absolvent SPŠSE. Od malička jsem se věnoval sportu a hudbě, konkrétně jsem do osmnácti let byl reprezentantem ve sportovním šermu. Co se týká hudební stránky, od 8 let do 16 jsem se věnoval hře na klavír, který ovšem vystřídala kytara. Do hry na kytaru jsem se zamiloval v 15 letech a pár let jsem byl schopný cvičit 8 hodin denně s největším zápalem. Dnes jsem za to moc rád.
R: Mohl bys nám říct něco o tvém jméně, protože je velmi neobvyklé a troufnu si říct, že v ČR téměř jediné?
Moje jméno je neobvyklé, ale nepojí se s ním žádný velký příběh. Prostě se mojí mamce natolik líbilo, že mi ho dala. A je pravda, že mám celý život trochu fobii z představování. „Romuland?“, „Romuaco?“, „Jasně a jak doopravdy?“. Už jsem slyšel, že tak debilní přezdívku jsem si snad vymyslet nemohl. Takže se někdy představím prostě jako Karel a je klid. :)
R: Jaké máš vzpomínky na naši školu? A proč sis zvolil zrovna lyceum?
Vzpomínky na naši průmku mám jenom ty nejlepší. Zrovna nedávno jsem si říkal, že bych se hrozně rád, třeba na týden, vrátil do naší třídy a zavzpomínal na to, jaké to bylo. Vím, že jsme si občas říkali, že nás to štve, ale myslím, že lidi, se kterými jsem v kontaktu, to vidí stejně. Pamatuju si, že v deváté třídě, když jsme si vybírali střední školu, jsem dostal hodně doporučení na SPŠSE od lidí z okolí. Když jsem si prohlížel obory, tak mi lyceum sedlo nejlépe. Strojařina, elektrotechnika nebo programování, jak jsem si vyzkoušel, by nebylo úplně pro mě… :)
R: Na jakého učitele nejraději vzpomínáš a jaký předmět se řadil mezi tvé nejoblíbenější?
Nikdy jsem nepatřil mezi nejvzornější a nejpilnější studenty. Proto se asi neřadím mezi ty, co se těšili na matematiku nebo strojnictví. Vždy mě bavily jazyky, možná proto, že mi docela šly. Bavila mě informatika, když jsme dostali do ruky kameru a mohli jsme vytvářet obsah. Vymýšlet videa, která z větší části přišla vtipná jenom nám, ale to jsme si vždy užívali. Třeba náš novoroční speciál, který pobouřil i část pedagogického sboru a byla kvůli němu speciální porada… Zlatý časy :)
Nejraději vzpomínám na našeho třídního Ivana Kopala. Dodnes si myslím, že velká část naší třídy by bez něj k maturitě nedošla. Měl s námi neuvěřitelnou trpělivost, což já z jeho matematiky, maturita za 4 s odřenýma ušima, velmi ocenil. Kromě toho vždy dokázal skvěle reagovat na naše vtípky a vždy je ještě dokázal prohloubit. Myslím, že díky jeho přístupu k nám nebyl v naší třídě jediný člověk, který by si ho nevážil. A to si myslím, že v dnešní době ve školství není úplně samozřejmostí. Kromě toho jsme měli nejlepší školní výlety, každý rok na vodu, to nám všichni záviděli.
R: Co jsi začal dělat po maturitě? A čím se v tuto chvíli živíš?
Po maturitě jsem šel zkusit štěstí na vysokou školu, i když jsem věděl, že s mým přístupem ke studiu to není to nejlepší. I přes všechny mé dosavadní úspěchy jsem si vybral obor s postupovou matematikou. To přece zvládnu, to mě donutí. A tak jsem vyletěl v prvním semestru. Zkusil jsem to znovu, ale ve volném půl roce jsem začal pracovat v Café Bar Praha, což mi dalo neuvěřitelnou školu a odstartovalo lásku k výběrové kávě. Zkusil jsem ještě obor na textilní fakultě, ale to už začala naplno startovat moje další životní kapitola - ta hudební. Rád bych řekl, že se živím hudbou, ale to v tuhle chvíli říct opravdu nemohu. A asi to tak ještě pár měsíců zůstane. Vedle toho jsem provozním kina a kavárny Varšava, takže mám teď prostě spoustu volného času… :)
R: Mohl bys nám dále říct, jak ses dostal k hudbě? A jaké kapely či muzikanti ti jsou vzorem, pokud nějaké máš?
K hudbě mě dostala moje máma, která mě už v první třídě zapsala na hodiny klavíru. Tehdy jsem to bral jako povinnost, něco, co vedle školy musím dělat a nebyl jsem do toho úplně zapálený. Dalo mi to však skvělé základy, ze kterých těžím dodnes. K pianu jsem se vrátil později, když jsem objevil jazzovou hudbu a dodnes na něj nedám dopustit. Hudební svět jsem vždy objevoval sám, nikdo mi doma nepouštěl Deep Purple a Iron Maiden. Postupně jsem si prošel přes tvrdší hudbu, na dlouhou dobu jsem zakořenil u Dream Theater, Steava Vaie, které postupně vystřídal Jamie Cullum nebo John Mayer, které poslouchám dodnes. Vzhledem k tomu, čemu se věnuji, poslouchám i mainstreamové umělce. Takže Ed Sheeran nebo třeba country album Miley Cyrus nesmí chybět. A trocha rapu - Post Malone, Mac Miller. No zkrátka je toho hodně.
R: Toto období musí být pro muzikanty složité. Jak ty tuto dobu zvládáš a chybí ti koncerty?
Poslední rok byl hodně náročný. Jsem zvyklý být neustále na cestách, ať už jen po české republice, ale každý týden nasednout v pátek do dodávky a vrátit se v neděli pozdě v noci, to mi hrozně chybí. Sezóna 2020 měla být pro nás zatím ta nejlepší a všichni jsme se na ni těšili. Koupil jsem si novou kytaru a nemohl se dočkat, až na ni odehraju těch 130 koncertů, co nás čekaly. Nedá se nic dělat, takže trávím hodně času ve studiu, kde pracujeme na nových písničkách nebo prostě pijeme kafe a je nám tam dobře.
R: Co jiného děláš ve volném čase kromě hudby?
Musím říct, že můj volný čas z většiny vyplňuje hudba. V poslední době jsem se začal více zajímat o produkci a zvukový mix, což mi zabere spoustu času, ale se zájmem se to učím. Krom toho rád vyrazím na výlet nebo podniknu cokoliv s naší partičkou, to je vždy super.
R: Máš momentálně rozpracovaný nějaký větší projekt?
Jsem zrovna čerstvě po vydání mého prvního EP na kterém jsme poslední půlrok pracovali. V současné době dokončujeme další videoklip k jedné z jeho písní. Mimo to pracuji na vzniku mého vlastního produkčního/nahrávacího studia, takže trávím hodně času studováním videí o akustice a jsem často v Bauhausu. :)
R: A poslední otázkou, odlehčující bych se tě zeptal, zda máš vysněnou nějakou kytaru, kterou by sis přál? Myslím, že mezi čtenáři jsou zajisté nějací muzikanti, včetně mě, které by to mohlo zajímat?
Momentálně vysněnou kytaru nemám, protože jsem si nedávno dvě nové pořídil. Tou první je Fender Stratocaster z roku 1995 (starý jako já) vyrobený v Japonsku. Skvělá kytara, pořídil jsem si do ní nové snímače z Fender Custom Shopu a už ji z ruky asi nikdy nedám. Tou druhou je irská akustická kytara Sheeran by Lowden. Maličká akustika, na kterou se skvěle hraje. Ale jak se znám, tak mi to dlouho nevydrží a zase si něco vyhlídnu.
