V dnešním rozhovoru se podíváme na svět očima fotografa. David Sklenář nám prozradí, jak vzpomíná na studium na naší škole, jak začínal s focením nebo například jaký má vztah k městu Liberec. Co je při focení důležitější? Foťák, intuice, nebo cit?
Proč jste si jako střední školu vybral právě PSLIB, a jako obor technické lyceum?
Jako mladší jsem si myslel, že se chci věnovat počítačům a být cool programátor. Proto jsem nejdřív šel na obor IT, kde jsem ale dost rychle zjistil, že to není pro mě a přešel jsem na lyceum, kde jsem se už víc chytal.
Jak vzpomínáte na studium na naší škole?
Upřímně, mám smíšené vzpomínky. Dobré vzpomínky mám určitě na kolektiv studentů, který jsem poznal ve více třídách a ve velké většině se spolužáci měli rádi a spolupracovali. Horší vzpomínky mám na některé učitele a jejich výukové techniky, které mně úplně nevyhovovaly.
Vybavíte si nějaký pro vás nejlepší moment nebo zážitek spojený právě s průmkou?
Nevzpomínám si na žádný určitý zážitek, ale vždycky budu vzpomínat na podporu v mojí práci a respekt, který jsem dostal od některých učitelů. Věřím, že k tomu by škola měla vést – posouvat mladého člověka dál, rozvíjet a ne uzemňovat.
Kterého učitele na naší škole jste měl nejraději a proč?
Měl jsem dva – třídní učitelku paní Bernátovou a pana učitele Kazdu. Přesně oni uměli podpořit a věřili ve mě, dávali mi svůj čas a pozornost a vzpomínám na ně dobře.
Jak jste se dostal k focení a natáčení?
Můj praděda byl malíř a fotograf a myslím, že to ve mně něco zanechalo. Postupně jsem začal experimentovat s rodinným foťákem a přemýšlet, co by se s ním dalo tvořit. Přešlo to do fáze, kdy jsem trávil celé dny vymýšlením konceptů, v hodinách jsem si v sešitech maloval skici a schémata svícení a těšil jsem se na volnou chvíli, kdy se budu moct věnovat všem těm vizím.
Máte nějaké tipy a poznatky čím by se měli studenti při focení a natáčení řídit?
Já osobně se rád řídím intuicí a jdu za nosem. Určitě je dobré znát pravidla a techniku, ale mít nápad a pak odhodlání mu dát život je pro mě to hlavní. A taky teda to nevzdat a překonat ty klacky pod nohama, kterých je a bude hodně.
Jakou techniku používáte?
Foťáky mám odjakživa Sony a projekt na kameru si nejvíc užiji s RED nebo ARRI. Kdybych tohle slyšel před 8 lety, tak se asi zblázním štěstím, protože mít tu možnost tyhle světové značky kamer vyzkoušet je sen, který bych přál všem, co se o natáčení zajímají. Ale rád bych podotknul, že nedávám technice takovou váhu. Kdysi jsem četl přirovnání focení k malbě a foťák ke štětci, to se mi moc líbilo. Důležitý je malíř, ne štětec. Dobrý kreativec vytvoří i s málem veledílo.
A jakou techniku byste doporučil začínajícím fotografům a videomakerům?
Já osobně mám rád značku Sony, ale důležité je to, co máte po ruce a můžete teď hned tvořit. Jak jsem to už přirovnal k malíři a jeho štětci, tak je vlastně úplně jedno, jakou techniku člověk použije. Rozvíjejte nejdřív své schopnosti a pak až materiální potřeby.
Jaký máte vztah k městu Liberec? Co na něm máte rád a co zase ne?
K městu Liberec jsem přirostl po tom, co jsem právě po střední škole šel do Prahy s myšlenkou, že tam dobiji svět a začnu profi kariéru. Zjistil jsem, že mi tam chybí tohle naše krásné město, kde celý rok prší a chodí se pořád do kopce. Lidi tady mají charakter, a hlavně odhodlání dělat husté věci. Asi nás na to připravila ta naše severská zima. Mám na něm taky rád přírodu, kterou jsem si po návratu z Prahy nechal vytetovat na ruku, abych ji pořád měl na očích. Až tak mi chyběla. Je zde mnoho lidí, co svojí iniciativou město zlepšují. Proto máme za sebou jako FORWARD (naše video produkce) už i pár dobročinných lokálních projektů na podporu našeho okolí. Protože ta energie, co z toho města vychází by tady měla zůstat a vracet se zpět do něj.
Hodně cestujete, jaká země (místo) je vám nejbližší a proč?
Nejbližší jsou mi Jizerky, možná proto že jsou vážně hned za dveřmi. Měl jsem díky své práci možnost procestovat pár zemí, ale vždy se po pár týdnech těším domů. Určitě ale doporučuji poznat cizí místa, nátury a názory lidí jinde na světě. Poznal jsem díky tomu kvalitu života jinde ve světě a více si vážím, jak se tady doma máme dobře.
S Davidem si povídal Viktor Šona ze třídy L3.
A co o sobě říká David?
Jmenuji se David Sklenář, narozený v roce 1997 v Liberci, kde většinu života žiji. Jsem od malička velký sportovec a milovník přírody. Taky se od začátku střední školy věnuji focení a natáčení. Z koníčku a záliby se nakonec stala práce, kterou miluji natolik, že se tomu ani nedá říkat práce. Nese to s sebou samozřejmě i stránku podnikání, ale ten čas strávený v kanceláři rád obětuji, abych mohl tvořit. Nejlepší na tom celém je ale svoboda rozhodnutí, kdy se chci věnovat klientské práci, a kdy se chci věnovat sám sobě, ať už jde o jógu, výlety po Jizerkách nebo sport.
Kde najít Davidovu práci
Davida najdete na Instagramu, jeho fotky si můžete prohlídnout na osobním webu anebo koukněte na portfolio FORWARD CRATIVES.
