Následující povídka je smyšlená a nepopisuje žádnou skutečnou osobu či situaci.
Zoufalý běh
Školou se nesla ozvěna dusotu bot, které probíhaly potemnělými koridory, které osvětlovalo jen slabé světlo zapadajícího slunce. Mladý student se zoufale snažil setřást svého pronásledovatele. Ohlédl se, aby se ujistil, že už za ním nikdo neběží, když v tom se mu zamotaly nohy a on tvrdě dopadl na chladnou podlahu.
Na střední průmyslové škole se rozhostilo ticho. Nezasvěcení by řekli, že byla škola prázdná. Ale nebylo tomu tak. Prchající student moc dobře věděl, že není sám. Zvedl se ze země a chytil se rukou za hlavu, která mu od nárazu tepala bolestí.
Když tu náhle…dup…dup, kdosi scházel ze schodů. Student zpanikařil a vrhl se ke dveřím na dvůr, lomcujíc s nimi ve snaze uniknout. Ale nebylo to nic platné, neboť všechny dveře byly zamčené. Kroky ze schodů se dál pomalu a klidně přibližovaly. Nebylo času nazbyt. Student urychleně vzal velký odpadkový koš na plasty, který byl naštěstí prázdný, a přehodil jej přes sebe, aby nebyl nalezen.
Těžké kroky prošly kolem falešného odpadkového koše a zastavily se. Mužský hlas cosi nesrozumitelného zamručel, než se také pokusil otevřít dveře na dvůr. Zřejmě se chtěl ujistit, že mu jeho oběť neutekla.
Neznámý se otočil a pomalu se ztratil z doslechu. Po nějaké době se tak mohl vyděšený student vyhrabat ze svého úkrytu. Srdce mu bušilo v neuvěřitelném tempu. V hlavě mu třeštila jediná myšlenka, jediný instinktivní povel – Uteč! Ale student neměl žádný nápad, jak se dostat ven. Mohl samozřejmě proskočit oknem, ale tím by se jen těžce zranil a upozornil by na sebe. Život prostě není americkým filmem.
Jediná možnost, která tak studentovi zbývala, byla čekat do dalšího rána. Rozhodl se proto, že se ukryje ve školní kantýně, kde bude mít dostačující příjem jídla a pití na celou noc. Říkáte si, že kantýna musela být zamčená, ale pravdou je, že posledních pár dnů zlobilo zamykání a kantýna tak zůstávala stále otevřena.
Student se tak oklepal a pomalu se začal plížit do kantýny. Měl štěstí, neboť záhadný muž se už neukázal. Prozatím. Student tak měl čas najíst se a napít, načež znaven neustálým prcháním usnul. A to byla poslední chyba jeho života.
Záhadný muž totiž věděl, že se student odebral do kantýny. Záhadný muž byl totiž propuštěným školníkem, takže měl přístup ke kamerovému systému školy. Byl to samozřejmě starší muž, takže mladého utíkajícího studenta nemohl dohnat. Ale když se student odebral ke spánku, mohl jej starý školník konečně dopadnout.
Muž, který pracoval pro školu spousty let. Muž, který svou práci odváděl na výbornou. Právě ten byl školou propuštěn jen tak. Ta škola byla jeho život, jeho koníček, a zrovna její vedení se ho jen tak z nenadání zbavilo. Zhrzen se tak starý školník rozhodl, že se pomstí. Chtěl pověst školy rozbít natolik, že by školu zavřeli. A dnes byla ta osudná noc, kdy vše dal do pohybu. S touto první vraždou to celé začne. Neobjasněná série vražd bez jasného viníka.
S touto myšlenkou v hlavě stanul starý školník nad spícím studentem. Na tváři muže se mu pomaličku tvořil široký úsměv. Velké kladivo, které u sebe celou tu dobu nosil, pozvedl nad hlavu. A poslední zvuk, který se tu noc školou rozezněl, byl jeden krátký tupý náraz…
