Ve dnech 24.-26.4.2018 se třídy S3A a S3B vydaly na třídenní exkurzi.
Tatra - Kopřivnice
Z Liberce jsme odjížděli v úterý ráno a cílem bylo moravské město Kopřivnice. Zde jsme si prohlédli Technické muzeum Tatra Kopřivnice, kde jsme měli možnost nahlédnout do historie i současnosti automobilky TATRA. Vystavené automobily samotné, ale i jejich součásti (včetně unikátních vzduchem chlazených motorů), nám umožnily nahlédnout do progresivního a nekonvenčního myšlení místních konstruktérů. Hlavní expozici tvoří osobní, nákladní a závodní vozy, které by tady každý očekával, ale kromě nich jsou zde vystaveny také nejroztodivnější vynálezy jako prototyp motorových saní, osmnáctiválcový tankový motor či mraznička. Úchvatný je pohled na první automobil tehdejšího Rakouska-Uherska – na automobil Präsident. Zjistili jsme, že TATRA nebyla jen automobilka, o tom nás přesvědčil akrobatický dvouplošník TATRA 131 a řada vystavených leteckých motorů. Zajímavé bylo vidět nákladní automobily, které se účastnily soutěže Paříž - Dakar a model specifické tatrovácké převodovky.
Součástí Technického muzea je také expozice Emila a Dany Zátopkových. Někteří žáci až zde zjistili, odkud běžecký fenomén pochází. Poté jsme navštívili Auto moto muzeum Old timer Kopřivnice, muzeum historických vozidel a motocyklů, ve kterém jsme obdivovali veterány převážně z počátku minulého století. V muzeu je několik desítek vozidel a motocyklů, nejstarším je motocykl Laurin & Klement z roku 1903, vozidla různých značek - například Mercedes, Ford, Horch, Jaguar, Maserati, Ferrari,… Po ubytování v autokempu ve Frenštátu pod Radhoštěm jsme vyrazili na pěší výlet na beskydské Pustevny a odtud dál k soše pohanského boha Radegasta. Překonali jsme převýšení téměř 700 metrů.
Druhý den ráno jsme vyrazili na exkurzi do nejstarší automobilky ve střední Evropě, do firmy Tatra. Nejprve jsme zhlédli prezentaci, a potom šli přímo do závodu. Žáci se seznámili s výrobním programem Tatra a následně si prohlédli výrobní haly, kde se vyráběly a kompletovaly podvozkové části vozidel. Na závěr zhlédli výrobní linku finální montáže vozů. Součástí exkurze byla také návštěva základny místních hasičů.
Vítkovice
Z Kopřivnice jsme jeli do Vítkovic, kde naše exkurze pokračovala v největším hornickém muzeu v České republice v Landeku. Prohlédli jsme si sbírky staré důlní a záchranářské techniky, důlních lamp a vyzkoušeli si cvičnou dráhu důlních záchranářů. V původní těžní kleci jsme sfárali do bývalého dolu Anselm. Procházeli jsme podzemní štolou a průvodce nám vtipně a poutavě vyprávěl, jak těžká byla práce v dolech. Další zážitek nás čekal v Dolních Vítkovicích, když jsme stáli pod vysokou pecí v průmyslovém areálu Dolu Hlubina. Tomuto rozsáhlému průmyslovému areálu Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury se také říká „Ostravské Hradčany“.
Oblast je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví. „Adrenalinový" okruh nás zavedl na vyhlídku až do výšky téměř 80 m, vyjeli jsme skipovým výtahem po trase vsázky, dostali jsme do nitra Vysoké pece a dozvěděli se vše o výrobě surového železa. Během poutavé prohlídky jsme zjistili, jak krok po kroku v útrobách vítkovických železáren vznikalo surové železo. Z vrcholu věže Bolt Tower (cca 80 m vysoká) se nám naskytla jedinečná vyhlídka na Ostravu a její okolí. Po ubytování a krátkém odpočinku jsme vyrazili alespoň trochu si prohlédnout Ostravu. Zamířili jsme do historického centra, viděli divadlo Antonína Dvořáka, Starou radnici za řekou Ostravicí, všechna hlavní náměstí a samozřejmě i slavnou Stodolní.
Osvětim
Poslední den začal časným budíčkem, protože odjezd byl již v 6 hodin do polské Osvětimi. Prohlídku bývalého koncentračního tábora Osvětim (Auschwitz) a Březinka (Auschwitz II-Birkenau) by měl absolvovat asi úplně každý. Teprve tady si totiž člověk uvědomí opravdové lidské utrpení. Ze všech koutů, ze všech zdí na vás dýchá úzkost, bolest a nepředstavitelná hrůza. Do koncentračního tábora jsme vstoupili bránou s nápisem „Arbeit macht frei“ (práce osvobozuje). Postupně jsme prošli celým táborem, kde téměř v každé budově je zřízeno muzeum. Při pohledu na hromady bot, kufrů, vlasů, nádobí, brýlí vás mrazí! Plynové komory, krematorium s pecemi, kde se pálily ostatky zavražděných Židů, popel, který se sypal do řeky, příšerné podmínky, ve kterých museli přežívat,…. Atmosféra strachu a děsu je tu stále i po tolika letech až hrozivě živá. Koncentrační tábor Březinka – Auschwitz II-Birkenau vás ohromí svou rozlehlostí. Do tábora vedly koleje a transporty sem vjížděly „Bránou smrti“. Odtud již nebylo návratu. Selekční rampa má téměř 2 km. Odtud se po roztřídění šlo rovnou do plynových komor. Na ty, kteří nebyli hned zabiti, čekala těžká práce v nelidských podmínkách, hlad, nemoci. Žádná úcta k člověku, k životu.
Siný zážitek z tohoto místa zůstane v paměti každého z nás!
ing. Marie Kramsová
