František Hercl
František Hercl, učitel, odbojář a politický vězeň, který byl oceněn v rámci Libereckého kraje jako významná osobnost a je uveden v cyklu paměti národa. Narodil se v roce 1922 v Praze a po vystudování tehdejšího Benešova státního československého gymnázia si sám sehnal práci jako úředník ve firmě Walter. Ve stejnou dobu, tedy na podzim roku 1941, se zapojil do protinacistického odboje, studentské skupiny Národního obranného sboru. Spolu s dalšími deseti mladíky se zaměřovali na přípravu povstání a odboje, protože nečekali, že válka potrvá další 4 roky. Vzniklo několik letáků, které vyzývaly mládež a studenstvo k boji proti okupantům. Jejich posledním a fakticky neprovedeným úkolem bylo v dubnu 1942 pozorovat vršovické kasárny a zjistit, jaký je stav posádky a výzbroje. Po zatčení zakladatele skupiny rychle přišlo i zadržení ostatních členů.
V té době pouze devatenáctiletý František Hercl byl držen ve vazbě na Pankráci a začátkem roku 1943 byl převezen do vyšetřovací vazby v Budyšíně. Rok po zadržení se deset členů odbojové skupiny ocitlo před německým lidovým soudem v Drážďanech, jedenáctý umíral ve vězeňské nemocnici na tuberkulózu. Dva mladíci byli odsouzení k trestu smrti, dva dostali devět let, dva sedm let a čtyři, mezi kterými byl i pan Hercl, dostali pět let. Ty si odpykal v káznici v Straubingu, kde zažil několikeré bombardování. Jakmile začali lidé opouštět město, byla evakuována i věznice a vězni byli hnáni do Dachau. 1. května 1945 přijely tanky generála Pattona a karta se obrátila. Čtyři mladíci z původní jedenáctky se konce druhé světové války nedočkali.
Jeho působení na škole
Po válce se František rozhodl studovat – nejprve latinu a řečtinu na filozofické fakultě, poté matematiku a deskriptivní geometrii. Právě tyto přírodní vědy ho zavedly na naši průmyslovku, kde působil jako učitel 36 let, z toho necelých 15 let jako pracující důchodce. V letech 1966–1968 působil spolu s Ing. Josefem Hadrbolcem jako zástupce tehdejšího ředitele Ing. Zdeňka Dlouhého. Za jejich vedení se zintenzivnily snahy o modernizaci budov a jejich zařízení. Většina z plánů, které byly připraveny, se podařilo zrealizovat v 70. letech.
Ještě jednou přejeme panu Františku Herclovi všechno nejlepší.
